„Doktor“ Ibrahim

27. června 2026 | TANZANIE

Ibrahim přijel na Zanzibar jako zdravotník, nikoli jako pastor – strategické rozhodnutí, které mu otevřelo dveře v nekřesťanském regionu. Prostřednictvím zdravotních programů, osobní služby a dobré pověsti adventistické kliniky pomohl rozšířit sbor ze sedmi členů na 160, než ostrov opustil. Dnes se na Zanzibaru schází k bohoslužbám více než 1 000 adventistů, což je odkaz spojený s pokračující misí kliniky.

Misionářský příběh tohoto týdne vypráví o prvním pastoru Církve adventistů sedmého dne, který žil na ostrově Zanzibar, jenž je součástí Tanzanie a leží nedaleko východního pobřeží Afriky. Pastor Ibrahim Alex Juma sem přišel z tanzanského pevninského území v roce 1989.

Ibrahim neměl lékařské vzdělání. Studoval teologii, aby se stal pastorem, ale znal mnoho zásad zdravého životního stylu díky tomu, že vedl programy „Přestaňte kouřit“, pomáhal lidem přestat pít a sám se držel rostlinné stravy.

Na ostrov Zanzibar tedy dorazil spíše jako zdravotník než jako pastor. Ibrahim chápal proč. Mnoho ostrovanů nebylo křesťany a kdyby přijel jako pastor, nebyl by vítán. Sám byl vychován ve stejném nekřesťanském náboženství, které vyznávalo mnoho ostrovanů.

Ibrahim přijel se svou ženou a pěti dětmi v roce 1989, rok po otevření první adventistické kliniky na ostrově. Spolupracoval s ředitelem kliniky, doktorem Josiahem, a ostrované mu dali přezdívku „doktor“.

Jako zdravotník cestoval Ibrahim po Zanzibaru a vyučoval zásady zdravého životního stylu.

Brzy si získal pověst člověka, který koná dobro.

V jednom hotelu si všiml, že recepční kouří jednu cigaretu za druhou, a řekl: „Mohu vám pomoci přestat.“

Modlil se s tím mužem a dal mu několik rad, jak přestat kouřit.

Když recepční úspěšně přestal kouřit, vyprávěl všem o Ibrahimovi.

Místní církevní sbor se v době Ibrahimova příjezdu skládal ze sedmi lidí. Patřili k nim Ezekiel a Moses, dva muži z pevninské části Tanzanie, kteří byli pokřtěni před několika lety, a dalších pět lidí, které Ezekiel a Moses přivedli ke křtu.

Těchto sedm adventistů sdílelo svou víru s ostatními křesťany. Měsíc po Ibrahimově příjezdu pokřtil devět lidí. Jeden z těchto devíti lidí dnes pracuje v adventistické klinice.

Dalším zaměstnancem kliniky je laborant, jehož otec se díky Ibrahimově práci připojil k církvi. Otec byl pastorem, který kdysi pozval Ibrahima, aby kázal v jeho sboru. Ibrahim kázal o sobotě jako sedmém dni a pastor i jeho rodina se nechali pokřtít.

Někdy to byly těžké dny.

Ibrahimovy děti, kterým bylo od 10 do 15 let, byly ve škole bity a jinak šikanovány. Ibrahim se modlil, aby děti neztratily odvahu, a Bůh jeho modlitbu vyslyšel.

Všech pět dětí, a také šesté, které se narodilo později, jsou věrní adventisté. Jedno z nich je pastorem a další je manželkou pastora.

Za rohem někdy číhalo potenciální nebezpečí.

Jeden vysoce postavený vládní úředník jednou varoval Ibrahima a lékaře kliniky, aby se nezúčastnili jedné schůzky.

„Někdo vám chce ublížit,“ řekl. „Nechoďte tam.“

Jindy zase nový přítel, který nebyl křesťan, varoval Ibrahima, aby nechodil na schůzku.

„Dnes tam nechoď,“ řekl. „Chtějí ti ublížit.“

Někteří ostrované nebyli tak přátelští. Jeden voják v důchodu řekl Ibrahimovi: „Přišel jsi na náš ostrov šířit křesťanství. Vrať se na pevninu. Nechceme tě tady vidět.“

Jiný ostrovan mu vyhrožoval: „Zabijeme tě, jestli tu zůstaneš. Ten, kdo tě zabije, půjde rovnou do nebe, protože udělal něco dobrého tím, že zabil toho, kdo se snažil zničit náš ostrov.“

Ibrahim přežil všechny spiknutí a církev vzkvétala.

Členové sboru se nějakou dobu scházeli ke bohoslužbám každou sobotu na pronajatém fotbalovém hřišti. Jak rostla potřeba vlastního kostela, Ibrahim spolu s lékařem z kliniky navštívili představitele Zanzibaru.

Ibrahim řekl jednomu z představitelů: „V naší klinice máme lékaře a sestry, kteří jsou adventisty sedmého dne. Nemají místo, kde by se mohli scházet k bohoslužbám. Prosím, mohli bychom dostat pozemek, abychom mohli postavit místo pro bohoslužby?“

Vůdce okamžitě nařídil, aby byl adventistům přidělen pozemek pro stavbu kostela.

Ibrahim si uvědomil, že získání pozemku bylo snadné, protože klinika byla dobře známá a úspěšně vyléčila mnoho lidí.

Poděkoval Bohu za požehnání, které klinika přináší.

První adventistický sbor byl otevřen v roce 1995 při slavnostním vysvěcení, kterého se zúčastnil předseda Generální konference Robert S. Folkenberg.

Následující rok Ibrahimovo působení na Zanzibaru skončilo a on odešel sloužit na tanzanskou pevninu.

Když přijel, sbor čítal pouhých sedm adventistů, při jeho odchodu jich bylo již 160.

Dnes na ostrově žije více než 1 000 členů církve.

Ve svých 71 letech Ibrahim stále káže a podílí se na pastorační činnosti ve věznicích.

Na Zanzibar se čas od času vrací, například před třemi lety se zúčastnil táborového shromáždění.

Je vděčný Bohu za to, že ho poslal
na Zanzibar.

Je vděčný za adventistickou kliniku, která i dnes přináší uzdravení mnoha lidem.

Adventistická klinika na Zanzibaru poskytuje na ostrově již téměř 40 let nezbytné služby. Nyní jsou však její dvě budovy zastaralé a je třeba je nahradit. Můžete se stát součástí příběhu této kliniky tím, že přispějete na třináctou sobotní sbírku tohoto čtvrtletí, která je také známá jako čtvrtletní sbírka na misijní projekty. Tyto prostředky umožní zbourat budovy kliniky a nahradit je moderními stavbami. Tato sbírka bude rovněž určena na čtyři další projekty ve Východo-středoafrické divizi: kliniku v Burundi, školu pro zdravotní sestry na Adventistické univerzitě v Lukangě v Demokratické republice Kongo, základní školu v Keni a velké mediální centrum v Demokratické republice Kongo. Děkujeme vám za vaši štědrost.

Automatický systém — Misionářské příběhy