Pouliční kazatel

Pro učitele sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 21. března.

Jak vyprávěl Peter Giwi Gracelyn Ban Lloydové

Peter často přemýšlel o Božím plánu pro svůj život.

Když byl ještě dítě, jeho rodiče – oba učitelé na základní škole a křesťané – ho učili o Bohu a o tom, jak se modlit. Jako teenager ho však jeho přátelé ovlivnili k činům, které ho odvedly od Boha.

Později, když byl Peter dospělý, žil sám na pobřeží. Začal se ptát Boha, proč ho tam vedl. Sedm měsíců se opakovaně modlil: „Jaký máš plán pro můj život?“

Jednoho pátku se Peter rozhodl, že bude nejen modlit, ale také se postit. Místo toho, aby se toho dne spoléhal na jídlo, soustředil se výhradně na hledání Boha. Toužil po jasné odpovědi.

Kolem západu slunce uviděl tři mladé muže, jak jdou po ulici. Cítil, jak mu hlas šeptá do srdce a vybízí ho, aby se k nim přiblížil. Poslechl to vnuknutí a představil se jim.

„Jsme pouliční kazatelé,“ řekl jeden z mužů. Peter se dozvěděl, že se jmenují Thomas, George a Junior. Byli to evangelisté, kteří cítili povolání šířit evangelium v pobřežních městech.

Peter je každý den sledoval, jak kážou – na ulici, na trhu, kdekoli, kde našli posluchače.

V sobotu večer Peter znovu požádal Boha, aby mu zjevil svůj plán. Usnul s Biblí na hrudi a viděl, jak ho anděl bere za ruku a otevírá knihu na 10. kapitole Matouše.

Když se Peter probudil, otevřel Matouše 10 a četl o úžasných věcech, které Ježíš činil skrze své učedníky, jakmile se rozhodli ho následovat.

Peter to nečetl jen jednou. Četl to znovu a znovu. Pak uslyšel ten samý tichý hlas, který řekl: „Toto je můj plán pro tebe.“

Peter tomu nemohl uvěřit, padl na kolena a zvolal: „Kdo jsem já, Bože, že mě voláš?“

Poděkoval Bohu za Jeho jasnou odpověď. Stejně jako učedníci v Matoušovi 10 věděl, že je povolán, aby následoval Ježíše a kázal od města k městu jako pouliční evangelista.

Brzy poté byl Petr pokřtěn a podporoval tři kazatele v jejich misii. Cestoval s nimi, nosil jim zavazadla a kázal vedle nich na ulicích.

O rok později se Petr zúčastnil dvouměsíčního výcvikového kurzu, během kterého se naučil, jak jako laik sdílet víru Církve adventistů sedmého dne pro misii v jihozápadní Papui.

Jedno z jeho prvních úkolů ho zavedlo do odlehlé vesnice v deštném pralese, kam se pěšky dostal až po třech dnech. Šel v hustém dešti, spal v křoví a živil se sušenkami.

Uprostřed hustého deštného pralesa dorazil k malému adventistickému sboru. Žena středního věku, která sboru sloužila, mu řekla, že nemají pastora. Sbor fungoval již 25 let a dlouho se za něj modlili. Zeptala se Petra, zda by jim pomohl.

Peter souhlasil a jeden rok tam sloužil jako dobrovolný vedoucí. Během svého působení tam se nadále modlil za to, jaký bude další Boží krok v jeho životě. Měl dojem, že je čas navštěvovat školu pro duchovní.

Jednoho pátečního večera se Peter vrátil domů a čekal tam na něj jeden člen sboru. Ten mu podal potvrzení o zaplacení školného. Bude navštěvovat Adventistickou školu služby v Omaura.

V Omaura se Peter učí dovednosti, které pomáhají církvím růst fyzicky, mentálně i duchovně. Těší se, až bude pomocí zahradničení a tesařství učit členy, jak se uživit a postarat se o vdovy a sirotky. Hodiny hebrejštiny mu přijdou obtížné, ale věří, že s Boží pomocí uspěje.

„S Bohem,“ říká, „je všechno možné.“ Ačkoli si není jistý svým dalším úkolem, Peter je odhodlán následovat Toho, kdo ho přivedl do Omaury. „Vždy budu následovat Jeho hlas.“

Vaše štědré dary na třináctou sobotní sbírku v tomto čtvrtletí pomohou Adventistické škole služby v Omaura vybavit muže a ženy k šíření dobré zprávy v Papui-Nové Guineji. Děkujeme za vaše věrné dary!