Zvláštní rozhodnutí

Pro učitele sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 14. února.

Jak vyprávěli Maika Tuima Vilikesa a Neomai

Jednoho slunečného sabatního rána v malé vesnici na Fidži seděli v kostele tiše bratr a sestra. Jmenovali se Vilikesa, kterému bylo 15 let, a Neomai, které bylo 12 let.

„Miluji příběh o Davidovi a Goliášovi,“ zašeptala Neomai s úsměvem.

„A já mám rád tu část, kde Ježíš uklidnil bouři,“ řekl Vilikesa. „Cítím se pak v bezpečí.“

Sourozenci nechodili vždy do církve adventistů sedmého dne. Dříve chodili s rodinou do jiné křesťanské církve. Jednoho dne je však jejich teta, starší sestra jejich matky, pozvala, aby navštívili její církev adventistů sedmého dne.

„Bylo mi teprve 10 let, když jsem tam poprvé přišel,“ řekl Vilikesa.

„Mně bylo jedenáct,“ dodal Neomai.

Zpočátku to pro ně bylo jen něco nového, co chtěli vyzkoušet. Brzy však sourozenci zjistili, že našli něco výjimečného.

„Líbilo se mi zpívání a vřelé přivítání,“ řekla Neomai. „Ale nejvíc se mi líbily příběhy v sobotní škole.“

„Mně taky,“ řekla Vilikesa. „Každý týden jsem se nemohla dočkat, až přijde sobota.“

I když s nimi nikdo další z rodiny nechodil, obě sestry chodily do kostela věrně.

„Byly jsme jediné z naší rodiny, které chodily,“ řekla Neomai. „Ale necítily jsme se osamělé. Všichni v kostele nám dávali pocit, že jsme součástí rodiny.“

Postupem času se Vilikesa a Neomai zapojily do programů pro děti. Poslouchaly biblické příběhy, odpovídaly na otázky a našly si nové přátele.

„Pamatuji si, jak jsem se učila, jak moc nás Ježíš miluje,“ řekla Vilikesa. „Tehdy jsem věděla, že ho chci následovat.“

Jednoho dne po sobotní škole seděly obě dívky pod stromem poblíž kostela.

„Myslíš, že jsme připravené na křest?“ zeptala se Neomai.

„Myslím, že ano,“ odpověděla Vilikesa. „Známe Ježíše. Milujeme ho. A chceme ho následovat.“

Společně se rozhodly věnovat svůj život Ježíši. Ten večer šly domů s radostí v srdci. Ale ještě musely udělat jednu věc.

„Musíme to říct mámě a tátovi,“ řekla Neomai.

„Ano,“ souhlasila Vilikesa. „Nejdřív se pomodleme.“

Po krátké modlitbě vešli dovnitř.

„Mami, tati,“ řekla Neomai tiše, „musíme vám něco říct.“

„Co se děje, děti?“ zeptala se laskavě jejich matka.

„Rozhodli jsme se nechat pokřtít,“ řekl Vilikesa.

Rodiče se na sebe podívali a usmáli se.

„Máme z vás radost,“ řekl otec. „Je to vaše rozhodnutí a my vás podporujeme.“

I když jejich rodiče nebyli adventisté, nezabránili jim v tom ani se nepokusili změnit jejich rozhodnutí.

2. listopadu 2024 vyšlo slunce jasné a teplé. Byl to výjimečný den.

Vilikesa a Neomai stáli u křtitelnice, připraveni k pokřtění.

„Nebála jsem se,“ řekla Neomai. „Cítila jsem v srdci mír.“

„Neváhal jsem,“ řekl Vilikesa. „Věděl jsem, že Ježíš je s námi.“

Ten den byli bratr a sestra pokřtěni a stali se členy Církve adventistů sedmého dne. Vilikesa chodí do sabatní školy Earliteen a Neomai do třídy Junior.

„Každou sobotu se učíme něco nového,“ řekla Neomai.

„A příběhy si nosíme domů a sdílíme je s maminkou a tatínkem,“ řekl Vilikesa.

Sourozenci stále chodí každý sabat do kostela a každý den se modlí.

„Modlíme se, aby jednoho dne šli s námi i maminka s tatínkem,“ řekla Neomai.

S velkým úsměvem a srdcem plným naděje pokračují ve své cestě s Ježíšem – jeden sabat za druhým.

Část třinácté sabatní sbírky za čtvrté čtvrtletí roku 2009 pomohla poskytnout obrazové role „Flip for Jesus“ pro dětské sabatní školy v Transpacifické unii, která zahrnuje Fidži. Děkujeme vám za vaši štědrou třináctou sabatní sbírku v tomto čtvrtletí.