Bůh mě nikdy neopustil
Bůh mě nikdy neopustil
Pro učitele sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 7. února.
Jmenuji se Sera a pocházím z krásných ostrovů Fidži. Jsem studentkou druhého ročníku pedagogiky na Fulton Adventist University College. Moje cesta sem nebyla vůbec snadná.
Vyrůstala jsem v rozvrácené rodině. Od malička jsem se musela starat sama o sebe. Neměla jsem nikoho, na koho bych se mohla spolehnout – žádnou záchrannou síť. Život mi připadal jako bitva, kterou musím bojovat sama. Na střední škole jsem se začala utíkat k alkoholu a kouření. Staly se mým únikem, jedinou útěchou, kterou jsem znala.
Týden co týden jsem upadala do stejné rutiny: práce, výplata a utrácení všech peněz za věci, které mi jen ubližovaly. Uvízla jsem v bludném kruhu, ze kterého se mi zdálo nemožné se vymanit.
První varovný signál přišel, když mě opilého přepadli. Ale ani to mě nezastavilo. Vracel jsem se ke stejným destruktivním návykům.
Pak přišla autonehoda.
Ta noc změnila všechno. Mohl jsem zemřít. V hloubi duše jsem věděl, že moje přežití nebylo štěstí. Nehoda byla varováním, které mě zachránilo.
To bylo v roce 2018, kdy jsem přišel na Fulton College studovat obchod. Ale nedokázal jsem se smířit s tím, co jsem považoval za podivné víry adventistů sedmého dne. Hádal jsem se s učiteli. Nakonec jsem utekl. Myslel jsem si, že návrat k mému starému životu bude snazší.
Ale po nehodě jsem upadl do deprese. Zaplavily mě pocity viny a sebevražedné myšlenky.
A přesto, i v té temnotě, tam byl stále malý hlas, šepot: „Budeš v pořádku.“ Tehdy jsem to nevěděl, ale teď věřím, že to byl Duch Svatý.
Nečetla jsem Bibli ani nechodila do kostela, ale nikdy jsem nepřestala modlit. Modlitba byla jediné, co mi zbylo. Byla to jediná víra, kterou jsem si nesla z dětství – že Bůh naslouchá.
Moje teta a strýc, oba adventisté, se mi vždy snažili ukázat Boží světlo. Když jsem byla mladší, zvali nás na prázdniny do starého kampusu Fulton College. Nikdy nás nenutili – jen nás jemně povzbuzovali, abychom sami objevovali Boží slovo.
Když se ohlížím zpět, byli důležitou součástí mé cesty. Zaseli semínko.
Zpočátku jsem se bránil. Mé srdce bylo tvrdé. Lidé mi říkali „antiadventista“. Pamatuji si, jak jsem říkal: „Kde v Bibli se píše, že sobota je sabat?“ Nemohl jsem to přijmout.
Ale pomalu, díky studiu Bible, mi to začalo dávat smysl. Jednoho dne se mě pastor zeptal: „Víš něco o druhém příchodu Ježíše?“ Ta otázka mnou otřásla. Byl to zlomový okamžik. Začal jsem vidět všechno jinak.
Návrat na Fulton College byl doslova zázrak. Neměl jsem žádný plán, žádné peníze a netušil jsem, jak zaplatím školné. Jen jsem řekl: „Bože, chci se vrátit do školy.“
Den před mým návratem mi moje sestra a její manžel nabídli, že mi školné zaplatí. Řekli: „Nemusíš nám to vracet. Chceme ti jen pomoct začít.“
Bůh mi otevřel dveře.
Postupem času mi zajistil studium, dal mi příležitosti k vedení a přivedl do mého života lidi, kteří mě vedli k pravdě.
A největší zázrak? Nechal jsem se pokřtít. Rozhodl jsem se následovat Boha – ne proto, že mě k tomu někdo nutil, ale proto, že jsem sám našel pravdu.
Nebylo to snadné. Duchovní život může být těžší než život, který jsem opustila. Ale stojí to za to.
Dříve jsem si myslela, že mi svět může dát mír. Ale teď vím, že jen Bůh může uspokojit nejhlubší potřeby srdce.
Dnes čtu Bibli více než kdy jindy, beru modlitbu vážně a snažím se sdílet svůj příběh s ostatními studenty, zejména s těmi, kteří neznají Boží lásku.
Fulton College je víc než jen škola. Je to místo, kde studenti jako já mohou najít pravdu, uzdravení a smysl života. Tady se připravujeme nejen na kariéru, ale také na věčnost.
Kdybych mohl sdělit jednu zprávu, byla by to tato: Nikdy se nevzdávejte Boha.
I když upadnete nebo zabloudíte, vstaňte. Pokračujte v chůzi směrem, kterým vás Bůh vede.
On mě nikdy neopustil.
A nevzdá to ani s vámi.
Část třinácté sabatní sbírky za čtvrté čtvrtletí roku 2009 pomohla vybudovat nový kampus Fulton Adventist University College. Děkujeme vám za vaši třináctou sabatní sbírku v tomto čtvrtletí, která podpoří projekty v oblasti zdraví dětí na Šalamounových ostrovech a Vanuatu.
Automatický systém — Misijné príbehy