Velmi spokojená babička

84letá prababička z Rumunska se díky víře svých dvou pravnuček znovu sblížila s Ježíšem, o kterém se poprvé dozvěděla jako dítě. Poté, co zapsala dívky do mateřské školy Církve adventistů sedmého dne, inspirovala ji jejich láska k Ježíši k tomu, aby začala navštěvovat kostel, odevzdala své srdce Kristu a sdílela toto požehnání s dalšími rodinami.

Toto je příběh o prababičce a jejích dvou pravnučkách v Rumunsku.

Když byla prababička Chirca malá holčička, dozvěděla se o Ježíši od svých laskavých sousedů, adventistů sedmého dne. Žila však v zemi, kde panovaly velmi přísné podmínky a kde se v Ježíše nevěřilo. Rumunsko bylo komunistickou zemí a nikomu nebylo dovoleno v Něho věřit. Její rodiče jí zakázali dozvídat se o Ježíši a řekli jí, že nesmí trávit čas s těmi laskavými adventistickými sousedy.

Jak si ta malá holčička přála, aby se mohla o Ježíši dozvědět víc. Zdálo se to však nemožné, a tak pokračovala ve svém životě. Po nějaké době se vdala a měla děti. Potom se její děti vdaly a měly děti, a ona se stala babičkou. Potom se děti jejích dětí vdaly a měly děti, a ona se stala prababičkou dvou holčiček – Any a Simony.

Během těch mnoha let se život v Rumunsku změnil. Komunistický režim skončil a nová vláda lidem dovolila věřit v Ježíše.

Prababička Chirca své pravnučky Anu a Simonu velmi milovala. Chtěla pro ně to nejlepší, a tak začala intenzivně přemýšlet, když měly dívky potíže s nevlídnými dětmi ve veřejné mateřské školce.

Pak se dozvěděla o mateřské školce Církve adventistů sedmého dne. Vzpomněla si, jak se jako malá holčička – stejně jako její pravnučky – dozvěděla o Ježíši od laskavých sousedů, kteří byli členy Církve adventistů sedmého dne. Prostě věděla, že Ana a Simona musí chodit do adventistické mateřské školky.

Prababička Chirca šla do školky a zeptala se učitelů, zda by tam dívky mohly chodit. Dozvěděla se, že školka je již plná a nemá místo pro další dvě děti. Když však učitelé uslyšeli, že prababička Chirca vychovává dívky sama, rozhodli se, že se jim nějak místo najde. Nakonec se místo našlo a Ana s Simonou začaly do školky chodit.

Ana a Simona si školku okamžitě zamilovaly. Když se po prvním dni vrátily domů, pevně objaly prababičku Chircu a prohlásily: „Tahle školka se nám líbí tak moc, že už nikdy nepůjdeme do žádné jiné!“

Holčičky měly rády své učitelky. Rády se učily o Ježíši a zpívaly o něm. Vše, co se naučily, sdílely s prababičkou Chircou. Dokonce jí řekly, že musí Bohu děkovat za každé jídlo.

Prababička Chirca měla velkou radost.

„Je dobře, že jste se naučily modlit se před jídlem,“ řekla. „Bůh vám dá sílu, když se budete modlit.“

Byla tak potěšená, že začala v sobotu navštěvovat sbor Církve adventistů sedmého dne, který se nachází vedle mateřské školky. Tam se dozvěděla více o Ježíši – o tom samém Ježíši, o kterém poprvé slyšela jako malá holčička. I když už nebyla malá – i když jí bylo již 84 let – odevzdala své srdce Ježíši a nechala se pokřtít.

Prababička Chirca byla tak šťastná! Vyprávěla o té školce ostatním prababičkám, babičkám a maminkám.

„Tato mateřská škola změnila můj život i životy mých pravnuček,“ řekla.

Brzy se ty prababičky, babičky a matky začaly ptát

Automatický systém — Misionářské příběhy