Ředitel k oběma rodičům

V rumunském městě Macea pomohl ředitel školy Církve adventistů sedmého dne zabránit rozvodu jedné rodiny tím, že jim poskytl biblické rady, povzbuzení a neustálou podporu. Díky trpělivosti, modlitbám a praktickým radám se Antoniovi rodiče usmířili, našli si práci a nakonec začali chodit do kostela, čímž posílili jak svou rodinu, tak svou víru.

Matka měla již jasno, když dorazila do ředitelny školy Církve adventistů sedmého dne v rumunské Macei.

„Přišla jsem, abych odhlásila svého syna z vaší školy,“ řekla. „Rozvádím se s manželem a už jsem se přestěhovala do jiného města. Každodenní dojíždění z našeho nového domova do této školy je příliš daleko.“

Ředitelka Camelia byla smutná, když slyšela, že matka chce osmiletého Antonia přeřadit na veřejnou školu. Cítila nutkání položit jí jednu otázku.

„Mohla byste přivést svého manžela a přijít za mnou ještě jednou?“ zeptala se.

Matka souhlasila a za chvíli se vrátila s otcem.

„Rozvod by znamenal velkou ztrátu,“ řekla jim ředitelka Camelia. „Antonio by přišel o rodiče a také o školu.“

Matka byla z toho manželství velmi rozrušená a trvala na rozvodu. Otec však vyjádřil ochotu zůstat spolu.

Ředitelka Camelia věděla, že ani jeden z nich pravidelně nechodí do kostela, a tak s nimi mluvila na základě Bible. Řekla, že Bůh stvořil manželství v rajské zahradě a že se na rozvod dívá s nelibostí. Citovala Ježíše, který řekl: „Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Matouš 19:6, NKJV).

„Rozvod není součástí Božího plánu,“ řekla ředitelka Camelia. „Je to Satanův plán, protože chce zničit rodiny. Ví, že rozvedený rodič bude mít obzvláště těžké čelit výzvám společnosti sám.“

Matka a otec pozorně naslouchali.

„Mám nápad,“ pokračovala ředitelka Camelia. „Místo hádání se zkuste navzájem říct, co na tom druhém oceňujete. Zamyslete se nad tím, co se vám na vaší manželce líbí. Jaké má dobré vlastnosti? Jaké dobré vlastnosti má váš manžel? Co se vám na něm líbí?“

Matka souhlasila, že s konečným rozhodnutím o přestupu Antonia z této školy ještě počká. O několik dní později však, po další hádce s otcem, vtrhla do kanceláře ředitelky Camelie. Byla odhodlaná se rozvést a přestupit Antonia.

„Můj manžel je nezaměstnaný,“ zuřila. „Nemá dost peněz. Nedokáže uživit rodinu. Nezajímá se o nás.“

Ředitelka Camelia chápala matčiny obavy, ale naléhala na ni, aby měla trpělivost. V té části Rumunska bylo těžké najít práci.

Matka si uvědomila, že ředitelka Camelia má pravdu. Začala se smiřovat s myšlenkou, že se nerozvede.

Poté, po další hádce, otec zavolal ředitelce.

„Moje žena mi pořád říká, že nemám dost peněz na uživení rodiny a že se o ni nezajímám,“ řekl.

Ředitelka Camelia ho vyzvala, aby se dál snažil najít si práci.

„Musíte si najít práci, abyste své ženě dokázal, že vám na rodině záleží,“ řekla.

„No a co?“ odvětil. „Mám chodit do práce jen proto, že mi to řekla?“

„Ano,“ odpověděla. „Tvoje žena ví, co tvé dítě potřebuje. Najdi si práci. Máš dítě, které musíš vychovat. Jsi za něj zodpovědný.“

A tak to pokračovalo. Pokaždé, když se pohádali, přišla matka do ředitelny a otec zavolal. Hádky se vždy točily kolem peněz a otcovy nezaměstnanosti. Ředitelka Camelia neustále povzbuzovala matku, aby byla trpělivá, a otce, aby si našel práci. Mezi hádkami se manželé řídili radou ředitelky a doma si navzájem říkali něco milého.

Pak si otec našel práci ve Francii. Odstěhoval se a začal posílat peníze do Rumunska. Matka byla spokojená, ale manžel jí chyběl. Muž, s nímž se kdysi chtěla rozvést, byl nyní jejím dobrým přítelem.

Po dvou letech, když bylo Antoniovi 10 let, matka ho odhlásila ze školy a přestěhovala se do Francie, aby sjednotila rodinu.

Během pobytu ve Francii zůstávala rodina v kontaktu s ředitelkou Camelií. Antoniovi se po ní stýskalo a trval na tom, aby jí pravidelně volal. Ředitelka Camelia se dozvěděla, že rodina ve Francii našla kostel a začala do něj chodit. Stále více se sbližovali – nejen mezi sebou, ale také s Bohem.

Rodina se přestěhovala zpět do Rumunska právě včas, aby Antonio mohl nastoupit do šesté třídy na veřejné škole. Rád by se vrátil do adventistické školy, ale ta poskytovala vzdělání pouze do čtvrté třídy.

Ředitelka Camelia zůstává dobrou přítelkyní rodiny. Kdykoli potká otce ve městě, usměje se a řekne: „Děkuji vám, slečno Camelie. Díky vám jsem neztratil svou rodinu.“

Část sbírky z tohoto čtvrtletí pomůže rozšířit adventistickou základní školu v rumunské Macei, aby mohla přijímat více dětí. Děkujeme vám za plánování štědré sbírky.

Facebook Twitter YouTube Instagram Kontakt

AdventistMission.org