Boží přítel

Pro učitele sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 11. dubna.

Autor: Gina Wahlen

Babička nevěděla, co si počít s devítiletým Fabianem.

Ráno si oblékl školní uniformu a řekl, že jde do školy. Pak ale školu vynechal, aby si mohl hrát s ostatními chlapci, kteří také nechodili do školy, a vrátil se domů až po skončení vyučování.

V sobotu ráno si oblékl své nejlepší šaty a šel s babičkou do kostela. Ale jakmile dorazili do sobotní školy, zmizel a nikdo ho neviděl, dokud kázání neskončilo.

Někdy se Fabian ani nevrátil domů. Zmizel na tři nebo čtyři dny a nikdo nevěděl, kam šel. Babička musela jít na policii a nahlásit, že její vnuk zmizel. Pak se chlapec vrátil domů, jako by se nic nestalo, a řekl, že byl na návštěvě u kamarádů.

Babička měla starosti. Věděla, že Fabian je smutný, protože mu zemřel otec a matka se o něj nestarala. Babička ho vychovávala od jeho pěti let. Chtěla, aby poznal a miloval Boha, protože věřila, že Bůh ho zná a miluje. Modlila se.

Pak se učitelka sobotní školy rozhodla spřátelit se s Fabianem. Všimla si, že do sobotní školy nechodí moc často, a tak za ním zašla domů.

„Přijď příští sobotu do sobotní školy,“ řekla mu.

Fabian šel do sobotní školy příští sobotu. Pak se vrátil do sobotní školy i další sobotu a další. Bavil ho učit se o Ježíši a líbily se mu aktivity v programu sobotní školy Alive in Jesus. Učitelka mu dala domácí úkoly na celý týden. Splnil je a odevzdal je v sobotu.

Jednoho dne se Fabian zeptal babičky, jestli by ten večer mohl vést rodinnou bohoslužbu. Babička byla překvapená. Nikdy předtím o to nepožádal. Přemýšlela, jestli to zvládne.

„Zvládnu to velmi dobře,“ ujistil ji Fabian. „Prostě mi věř.“

Nikdo Fabianovi příliš nevěřil, protože byl tak dlouho neposlušným chlapcem.

Babička se však rozhodla mu věřit.

„Dobře, můžeš vést rodinnou bohoslužbu,“ řekla.

Fabianovi se na tváři rozzářil úsměv.

Ten večer otevřel Bibli a četl, že Abraham byl Božím přítelem. Četl: „‚Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.‘ A byl nazýván Božím přítelem“ (Jakub 2:23, NKJV). Potom otevřel knihuPatriarchové a proroci z edice „ “ a četl dál o tom, jak byl Abraham Božím přítelem.

Babička s údivem poslouchala, jak Fabian řekl: „Já také chci být Božím přítelem. Věřím Bohu a chci ho poslouchat.“

Potom se modlil. Byla to modlitba, jakou babička ještě nikdy neslyšela. Nahlas vyznával všechny své hříchy. Řekl Bohu o mnoha špatných věcech, o kterých babička ani nevěděla, že je udělal. Prosil Boha, aby mu odpustil a udělal z něj hodného chlapce.

„Od dnešního dne odevzdávám svůj život Ježíši Kristu,“ řekl. „Chci být jako můj učitel v sobotní škole, který mě učí, jak být lepším člověkem. Chci učit ostatní děti, aby byly dobré, stejně jako to pro mě udělal můj učitel. Bože, pomoz mi odteď. Chci být hodný chlapec. Ve jménu Ježíše, amen.“

Ten den byl v Fabianově životě zlomovým bodem. Začal se modlit a každý den číst Bibli, aby se s Bohem lépe sblížil. Trávil více času s babičkou a dalšími dobrými lidmi, kteří milovali Boha. Už nikdy nevynechal bohoslužbu. Chlapec, u kterého bylo nejméně pravděpodobné, že ho v kostele potkáte, se stal chlapcem, u kterého bylo nejvíce pravděpodobné, že ho v kostele potkáte. Dokonce přivedl do kostela kamaráda.

Změna ve Fabianovi byla tak velká, že babička šla do jeho sobotní školy, aby si poslechla, co se učí.

Dnes je Fabianovi 10 let. O Fabianovi lze říci, že uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost. A byl nazýván Božím přítelem.

Jedním z misijních projektů pro toto čtvrtletí je Zanzibarská adventistická ošetřovna, klinika v Fabianově zemi, Tanzanii. Děkujeme vám za štědré dary na tento důležitý projekt.