Půjdu

Pro učitele sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 31. ledna.

Jak vyprávěl Maika Tuima Morris Veah

Jmenuji se pan Veah. Vyrostl jsem na malém ostrově jménem Paama v zemi Vanuatu. Vanuatu tvoří mnoho krásných ostrovů v jižním Tichém oceánu. Moře se třpytí odstíny modré barvy a v korálových útesech plavou barevné ryby. Zní to krásně, že? Ale život na našem ostrově nebyl snadný.

Můj otec byl často nemocný, takže moje matka tvrdě pracovala, aby se postarala o naši rodinu. Otevírala kokosové ořechy, aby získala sladké bílé ovoce uvnitř. Také pěstovala potraviny, jako je taro a maniok. Potom vzala svou úrodu do naší školy a řekla řediteli: „Prosím, použijte to na zaplacení školného mých dětí.“ Někdy měla dva roky zpoždění s platbami, ale nikdy to nevzdala.

Jsem jí za to velmi vděčná. Matka dala vše, co měla, abychom se mohli učit.

Ve škole jsem ráda četla. Jednoho dne přinesl můj bratr domů knihu od adventistické vůdkyně Ellen Whiteové. Jmenovala se Touha věků a byla o životě Ježíše.

Když jsem tu knihu četla, chtěla jsem se o Ježíši dozvědět ještě víc.

Později jsem se přestěhovala do jiného města, abych mohla chodit do školy, a bydlela jsem u jiné rodiny. Tehdy jsem začala dělat špatná rozhodnutí. Ale i když jsem dělala špatné věci, stále jsem přemýšlela o tom, že bych chodila do kostela.

Jednoho pátečního večera jsem trávil čas s přáteli a dělal věci, které Bohu nelíbily. V sobotu ráno jsem litoval toho, co jsem udělal, a chtěl jsem jít do kostela. Osprchoval jsem se, oblékl se a šel do místního kostela adventistů sedmého dne. Seděl jsem tam tiše. V místnosti vládl klid. Byl jsem rád, že jsem tam šel.

Jeden přítel z kostela se mě zeptal: „Trávíš čas s Ježíšem?“ Tato jednoduchá otázka vedla k dlouhému rozhovoru – až do deseti hodin večer! Pozval mě na několik biblických setkání a já jsem se zúčastnil všech. Odevzdal jsem svůj život Ježíši a nechal se pokřtít. Cítil jsem se tak šťastný!

Poté jsme s bratrem začali modlit za naši matku. Chtěli jsme, aby také poznala Ježíše. Bratr ji požádal, aby s námi šla na několik církevních setkání. Máma šla a moc se jí to líbilo. Dokonce se připojila k jeho skupině studující Bibli.

Maminka neuměla číst, ale pozorně poslouchala biblické příběhy. Dozvěděla se, jak Bůh miluje a pečuje o svůj lid. Každý den jsme s ní studovali Bibli. Dbali jsme na to, aby všemu rozuměla.

Jednoho dne maminka řekla něco úžasného: „Chci se nechat pokřtít.“

Slyšel jsem dobře? Byl jsem tak překvapený, že jsem požádal svou ženu, aby se maminky zeptala: „Jsi si jistá?“ Maminka řekla: „Ano.“

Všichni jsme plakali štěstím.

Zavolali jsme pastora a ten pro maminku naplánoval speciální křest. V sobotu ráno přišla celá naše rodina do kostela, aby se na to podívala. Maminka odevzdala svůj život Bohu a byl to jeden z nejšťastnějších dnů našeho života.

Nedlouho poté se maminčino zdraví začalo zhoršovat. Stoupl jí krevní tlak a začala zapomínat. Nyní se o ni staráme doma.

Maminka stále ráda zpívá a modlí se. Poslouchá Bibli a vzpomíná na Boží lásku. Naučila nás něco důležitého – to, co říkáme, je důležité, ale to, co děláme, je ještě důležitější. Maminčina tvrdá práce a tichá síla byly jako kázání.

Snažíme se žít stejně jako maminka – projevovat lásku svými činy.

Protože činy opravdu mluví hlasitěji než slova.

Část třinácté sabatní sbírky za první čtvrtletí roku 2013 pomohla poskytnout knihy Ellen Whiteové ostrovům v jižním Pacifiku. Děkujeme vám za vaši třináctou sabatní sbírku v tomto čtvrtletí, která pomůže podpořit projekty v oblasti zdraví dětí na Šalamounových ostrovech a Vanuatu.