Věrný amazonský chlapec

Učitelům sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 27. prosince.

Glauco měl šest bratrů a pět sester a cítil se všemi odmítán. Cítil se odmítnutý matkou a cítil se odmítnutý otcem, který rodinu opustil.

Proč se v Brazílii cítil tak odmítnutý? Vše začalo, když byl malý chlapec a do jeho odlehlé vesnice na řece Amazonce přišli misionáři adventistů sedmého dne. Misionáři postavili kostel a svěřili ho do rukou misionáře jménem Pita.

Pita tři měsíce učil vesničany o Ježíši. Naučil Glauca modlit se. Učil Glauca o sobotě a ostatních Božích přikázáních. Pita pozval Glauca, aby se připojil ke klubu dobrodruhů v kostele.

Glauco si nebyl jistý, zda chce být dobrodruhem. Ale zúčastnil se setkání dobrodruhů a líbilo se mu tam. Byla to zábava a rád poslouchal biblické příběhy. Těšil se, až se tam příští týden vrátí.

Ale když se vrátil, klub Dobrodruhů byl zavřený. Kostel byl zavřený. Pita nečekaně odjel z města a chlapec nevěděl proč. Nikdo ve vesnici nedokázal vést kostel ani klub dobrodruhů, takže obojí bylo zavřené.

Ale i když byl kostel zavřený, Glauco se považoval za adventistu sedmého dne. Doma si našel Bibli a pravidelně ji četl. Dodržoval sobotu. Každou sobotu chodil do své ložnice zpívat písně a číst si Bibli.

Byl nejmladší v rodině a jeho starší bratři neradi viděli, že čte Bibli a dodržuje sobotu. Nevěřili v Boha a mysleli si, že ani Glauco v Boha věřit nemusí.

Jednoho dne, když si Glauco četl Bibli, mu ji jeden z bratrů vytrhl z rukou.

"Tohle číst nemusíš," řekl. "Je to pohádka."

Glauco měl pocit, že je příliš mladý na to, aby se bránil, a tak se jen rozplakal.

Bratři Glauca šikanovali pokaždé, když ho viděli číst Bibli. Někdy ho i bili. Jednoho dne popadli Bibli a roztrhli ji napůl.

Glauco nevěděl, co má dělat. Snažil se to říct matce, ale ta ho neposlouchala.

Uplynulo několik let. Glauco vyrostl v teenagera a jeho bratři si ho stále dobírali.

Jednoho dne matka řekla, že na řeku Amazonku připlul plovoucí kostel. Chtěla se na něj podívat.

"Pastor dnes přišel k nám domů a pozval nás, abychom se na jeho lodi poklonili Bohu," řekla. "Také říkal, že můžeme vyhrát ceny."

Glaucovi bratři se těšili, že půjdou do plovoucího kostela a vyhrají fotbalový míč nebo pánev.

"Pojďme na loď!" řekl jeden z nich.

"Můžeme něco vyhrát!" řekl další.

Glauco si nebyl jistý, jaký kostel se schází na lodi, ale rozhodl se to zjistit. Nezáleželo mu na tom, aby vyhrál nějakou cenu. Chtěl jen slyšet, co mu pastor řekne.

Chlapec se vydal s maminkou a bratry do plovoucího kostela. Poté, co pastor rozdal ceny, zůstal poslouchat, jak pastor mluví o tom, jak mít dobré zdraví. Oči se mu rozšířily překvapením, když pastor začal svou řeč slovy: "Jsme z Církve adventistů sedmého dne." Chlapec se najednou podíval do zrcadla.

Glauco byl tak šťastný! Pastor byl adventista sedmého dne! Usmíval se od ucha k uchu. Už téměř přestal doufat, že ještě někdy půjde do adventistické církve.

Plovoucí církev zůstala ve vesnici pět měsíců. Každý čtvrtek pořádal pastor zvláštní setkání pro dospívající, kde se zpívalo, hrály se hry a povídalo se. Pastor požádal dospívající, aby vyprávěli své příběhy.

Glauco vyprávěl o tom, jak ho rodina zavrhla. Vyprávěl o tom, jak se zúčastnil pouze jednoho setkání dobrodruhů, ale přesto miloval Ježíše a dodržoval sobotu.

Když skončil, pastor řekl: "Takže ty jsi v minulosti chodil do sboru adventistů sedmého dne. Chceš se nechat pokřtít?" "Ano," odpověděl.

Glauco měl z této otázky velkou radost. Opravdu chtěl být pokřtěn.

Pastor Glaucovi také řekl, že se může stát misionářem pro Ježíše v rámci programu Jeden rok v misii, který je určen pro dospívající a mladé dospělé.

"Chtěl by ses stát misionářem?" zeptal se pastor.

Glauco okamžitě řekl ano.

Jeho matce a bratrům se však představa, že by se měl nechat pokřtít, nelíbila. Nemysleli si, že by se měl stát misionářem.

I když byl Glauco teenager, cítil, že je příliš mladý na to, aby se bránil. A tak jen plakal.

"Za celý můj život jste pro mě neudělali nic dobrého," řekl. "Nemůžeš mi prostě dovolit, abych byl svobodný?"

Nikdo nemohl Glaukovi zabránit, aby se nechal pokřtít, a on odevzdal své srdce Ježíši při křtu v řece Amazonce. Pastor z plovoucího kostela ho pokřtil spolu s několika dalšími lidmi z vesnice. Vesnický adventistický kostel, který byl tolik let zavřený, byl opraven a znovu otevřen.

Glauco byl tak šťastný! Byl rád, že odevzdal svůj život Ježíši a že může chodit do adventistického kostela každou sobotu i poté, co plovoucí kostel opustil. Nezáleželo na tom, zda se stane misionářem, nebo ne. Věděl, že Bůh se o něj postará.

Jak dny plynuly, Glaucova matka viděla, jak je šťastný. Zajímalo ji proč, a tak začala mluvit s pastorem plovoucího kostela. Pak s ním studovala Bibli. Měsíc po Glaucově křtu se nechala pokřtít i ona.

Poté se Glaucův život zcela změnil. Jeho matka změnila názor na to, že se má stát misionářem, a řekla mu: "Jdi a slouž Pánu!" Glaucuo se stal misionářem.

Nyní se Glauco připravuje na to, že stráví rok jako misionář. Nemůže být šťastnější.

"Nezáleží na tom, co vám lidé říkají," řekl. "Jen dělejte to, co Ježíš přikazuje v Bibli."

Plovoucí kostel, který navštívil Glaucovu vesnici na řece Amazonce, byl zakoupen s pomocí třinácté sobotní nabídky z roku 2016, známé také jako čtvrtletní nabídka na misijní projekty. V tomto čtvrtletí tato nabídka pomůže dalšímu důležitému projektu v Brazílii: stavbě kostela pro děti na Pernambucano Adventist Academy. Nabídka půjde také na tři projekty v Chile: otevření 100 tříd dětské sobotní školy v kostelích s nízkými příjmy; nové koleje pro dalších 50 studentů na chilské adventistické univerzitě; a nové centrum adventistické dobrovolnické služby na chilské adventistické univerzitě, které bude každoročně vysílat do světa 30 misionářů. Děkujeme vám za vaše štědré dary na tyto důležité projekty.