Přivést rodinu do kostela

Učitelům sobotní školy: Tento příběh je určen pro sobotu 1. listopadu.

Malá Ana přišla ve středu odpoledne k mamince do jejich domu v Brazílii.

"Nikdy jsi mě nevzala do kostela," řekla. "Proč mě nevezmeš do kostela?" "Ano," odpověděla Ana.

Maminka oněměla. Hlavu jí zaplnilo tisíc myšlenek. Přemýšlela: "Proč jsem své dítě nikdy nevzala do kostela? Některé děti si stěžují, že musí chodit do kostela, ale moje dcera si stěžuje, že ji neberu do kostela." "Cože?" zeptala se máma.

Maminka se cítila hrozně. Mohla říct jen jedinou věc.

"Dobře, vezmu tě tam," řekla.

"Kdy?" Ana se dožadovala.

"Zjistím, v kolik hodin začíná kostel, a pak tě tam vezmu," řekla máma.

"Dobře," řekla Ana.

Pětiletá Ana a její rodina nebyli adventisté, ale o adventistech se dozvěděli, když Ana chodila na hodiny plavání k adventistickému učiteli. Učitelka pozvala Anu, aby se stala adventistkou.

V klubu adventistů se jí ostatní děti ptaly, proč nechodí v sobotu do kostela. Proto se zeptala maminky, proč nechodí do kostela.

Ještě ten den maminka zavolala vedoucímu Anina kroužku Dobrodruhů a zjistila, v kolik hodin začíná v sobotu kostel.

Následující den, ve čtvrtek, přišla Ana za mámou znovu.

"Kdy půjdeme do kostela?" zeptala se.

Maminka jí vysvětlila, že je čtvrtek a že kostel bude v sobotu.

"Do soboty zbývají jen dva dny," řekla máma.

"Proč to trvá tak dlouho?" Ana si stěžovala.

Pak se rozzářila. "Dobře, fajn," řekla. "Už zbývají jen dva dny."

Další den, v pátek, Ana nadšeně řekla: "Zítra jdeme do kostela, že ano, mami?"

Maminka s úsměvem přikývla.

Ana se v sobotu probudila brzy. Bylo půl sedmé a ona běžela za mámou, která tvrdě spala s tátou v jejich posteli.

"Mami, dneska jdeme do kostela!" vykřikla.

Maminka byla překvapená, že Ana vstala tak brzy. Obvykle to byl boj, dostat ji do školky, a teď byla vzhůru a připravená jít do kostela. To mamince se zase nechtělo vstávat. "Proč si ještě trochu nepospíš?" řekla. "Je tak brzy."

"Ne!" Ana řekla. "Já už nemůžu spát. Musím se osprchovat a obléknout." Ana se na ni podívala.

O několik hodin později vzala máma Anu a její mladší sestru Helenu do kostela. Táta řekl, že nemůže jít, protože má moc práce.

Aně se v kostele moc líbilo.

Následující týden se každý den ptala: "Půjdeme příští sobotu do kostela?" "Ano," odpověděla Ana.

Maminka byla ráda, že může své dvě dcery brát do kostela každou sobotu. Také ona chodila do kostela ráda. Po třech měsících odevzdala své srdce Ježíši a nechala se pokřtít.

Ana mezitím začala žádat tátu, aby chodil do kostela. "Kdy tam půjdeš?" ptala se.

Táta byl rád, že se Aně v kostele líbí, ale zdálo se, že má vždycky moc práce.

"Tatínek se ještě připravuje na to, že půjde," řekl. "Jednou tam půjdu."

Ana nebrala ne jako odpověď. "Půjdeš příští sobotu, že?" řekla.

Táta mohl říct jen jedno. "Dobře, pojedu," řekl.

Ale když přišel sabat, nešel.

Ana byla rozrušená pokaždé, když si to táta rozmyslel. Plakala a říkala: "Tati, musíš jít!" Ana se rozplakala.

Uplynulo mnoho měsíců. Jednoho sobotního rána přišla Ana brzy ráno do ložnice svých rodičů, aby pozvala tátu do kostela.

"Půjdeš dneska?" zeptala se.

"Ne, dnes ne," řekl.

Ana se svalila na postel a pevně založila ruce.

"Tak já dneska nepůjdu," řekla.

"Ne, jdi s mámou a sestrou," řekl táta.

"Ne," řekla Ana. "Musíme jít jako rodina. Já nepůjdu, pokud nepůjdeš ty."

Táta mohl udělat jen jednu věc. Táta šel do kostela. Byl to nejšťastnější den Anina života! Oči jí zářily a rty se usmívaly. Celá její rodina byla v sobotu v kostele pohromadě. O několik měsíců později odevzdal své srdce Ježíši i táta a nechal se pokřtít.

Ana teď sní o tom, že do kostela přivede všechny své strýčky a tety. Sní o tom, že i oni budou pokřtěni.

Modlete se, aby mnoho maminek a tatínků, strýčků a tetiček v Brazílii dalo svá srdce Ježíši s pomocí třinácté sobotní nabídky tohoto čtvrtletí, známé také jako čtvrtletní nabídka na misijní projekt. Část této nabídky pomůže otevřít kostel pro děti na adventistické akademii Pernambucano, která se nachází v oblasti Brazílie, kde žije Ana a její rodina. Děkujeme, že plánujete štědrou oběť na tento důležitý projekt.