Hledání chybějícího kousku

Poté, co se jeho sen stát se profesionálním basketbalistou rozplynul, hledal Goran smysl života a našel ho v Ježíši, což ho vedlo ke křtu, sňatku a rozvíjející se službě, v rámci níž po celém Chorvatsku šíří křesťanské knihy a biblická studia.

Basketbal byl Goranovým životem.

Od svých 12 let na něj myslel, snil o něm a budoval svou identitu kolem jediného cíle: stát se profesionálním hráčem. Po střední škole v Chorvatsku se tento sen zdál být na dosah, když získal basketbalové stipendium na Univerzitě Maine ve Fort Kentu ve Spojených státech.

Na severu státu Maine studoval Goran obchodní management a v rámci programu pro studenty-sportovce intenzivně trénoval. Ve čtvrtém ročníku však přišlo tvrdé probuzení. Do profesionálních lig se nedostane.

„Když se mi zhroutil celoživotní sen,“ řekl, „všechno mi připadalo zbytečné.“

Absolvoval s titulem bakaláře přírodních věd a vrátil se do Chorvatska, kde si v Záhřebu našel práci v daňovém poradenství. Navenek byl úspěšný. Uvnitř však cítil prázdnotu.

„Byl jsem v nočním klubu,“ vzpomíná, „a najednou mě napadla myšlenka: Co tady vlastně dělám? I tenhle život je bezvýznamný.“

Goran vyrůstal v dobré rodině. Zhruba v době, kdy se začal věnovat basketbalu, začala jeho matka studovat Bibli u adventistů sedmého dne a nechala se pokřtít. Občas s ní chodil do kostela. Než odjel do Spojených států, dala mu Bibli v angličtině.

Na univerzitě ji občas četl, zejména Zjevení, i když tomu moc nerozuměl. V těžkých chvílích se dokonce modlil. Nikdy však nepociťoval osobní vztah s Bohem.

Nyní, když se vrátil do Chorvatska a hledal smysl života, se rozhodl to zkusit znovu.

„Řekl jsem si: ‚Všechno ostatní jsem už vyzkoušel. Jediné, co mi zbývá, je vrátit se k Bibli a zjistit, jaké by to bylo žít s Bohem.‘“

Začal pilně číst a modlit se. Chtěl najít svou vlastní cestu, místo aby jen následoval matčinu, a tak začal navštěvovat církev, která dodržuje neděli. Jedna věc ho však trápila.

„Trnem v oku mi vždycky byla sobota,“ řekl. „Od dětství jsem věděl, co říká Bible.“

Když se jeho biblická skupina dostala k 20. kapitole knihy Exodus, pozorně poslouchal. Vysvětlení čtvrtého přikázání bylo stručné: „Naším sabatem je nyní neděle.“ Poté pokračovali dál.

Goran nebyl přesvědčen.

Jednou v noci, když se v modlitbě svěřoval ze svého srdce, otevřel knihu Izaiáše 58 a četl o tom, že sobota je nazývána „radostí“. Ta slova ho hluboce zasáhla. Jeho přesvědčení se vyjasnilo.

Rozhodl se navštívit církev adventistů sedmého dne „Záhřeb 1“. Pozval dokonce i svou matku, aby šla s ním.

„Hned jak jsem vešel,“ řekl, „cítil jsem, že moje srdce je doma.“

Byl připraven na křest, ale zůstala tu ještě jedna otázka: Ellen G. Whiteová.

Zhruba v té době se seznámil s Danielou, mladou ženou z církve, která se později stala jeho manželkou. Goran se s ní podělil o své obavy ohledně prorocké služby Ellen Whiteové.

„Dobře,“ řekla mu Daniela, „máš na to svůj názor. Ale podívej se alespoň na jedno video.“

Prezentace pečlivě vysvětlovala biblické charakteristiky proroka. Dávalo to smysl. Goran se začal sám číst.

„Čím více jsem studoval Bibli a její spisy,“ řekl, „tím více jsem se utvrzoval v přesvědčení, že jsem na správné cestě.“

Nechal se pokřtít v Záhřebu 1. O šest měsíců později se tam s Danielou vzali.

„Konečně jsem našel ten chybějící kousek,“ řekl. „Našel jsem ho v Ježíši.“

Příběh tím však neskončil.

Goran a Daniela chtěli, aby i ostatní zažili stejnou radost, a proto spustili na Facebooku iniciativu s názvem „Giveaway Books“. Nabízeli zdarma výtisky knih Velký spor, Život Ježíše Krista a dalších křesťanských knih – včetně poštovného.

Odezva byla ohromující. Po celém Chorvatsku bylo rozdáno více než 10 000 knih. Jak zájem rostl, Trans-evropská divize pomohla projekt rozšířit a podobné iniciativy vznikly i v sousedních zemích.

Goran a další mladí členové sboru Záhřeb 1 také přizpůsobili své tištěné biblické studijní materiály do podoby online kurzu s názvem „Bible Truth“. Zapsaly se do něj tisíce lidí. Jeden student, který už téměř vzdal svou duchovní cestu, nyní studuje, aby se stal pastorem Církve adventistů sedmého dne.

V roce 2020 pak Záhřeb zasáhlo ničivé zemětřesení. Historický sbor Záhřeb 1 – místo, kde padlo tolik rozhodnutí, která změnila životy – byl poškozen tak, že již nebylo možné jej opravit, a musel být zbourán.

„Bylo to srdcervoucí,“ řekl Goran. „Ale když jsme se dozvěděli o projektu ‚Třináctá sobotní oběť‘, dodalo nám to naději.“

Budova sice zmizela, ale poslání pokračuje. Víra tohoto živého sboru zůstává silná. Prostřednictvím sociálních médií, online biblických studií a osobního svědectví oslovují více lidí než kdykoli předtím.

Vaše „Třináctá sobotní oběť“ pomůže vybudovat nový sborový dům v samém srdci Záhřebu: místo, kde hledající srdce, jako je to Goranovo, mohou najít chybějící kousek skládačky. Děkujeme vám za vaši štědrost, díky níž mohou i ostatní najít svůj domov v Ježíši.

Automatický systém — Misionářské příběhy