Od zoufalství k osudu: Albin Močnik a počátky adventismu v Chorvatsku

Albin Močnik se z beznaděje vypracoval až k roli průkopnického misionáře, překladatele, církevního vůdce a zastánce adventismu na Balkáně.

V mrazivém lednu roku 1906 stál mladý Slovinec jménem Albin Močnik na mostě v německém Bremerhavenu a uvažoval o sebevraždě. Ale právě když se ocitl na pokraji zoufalství, zasáhl neznámý muž a nasměroval ho k dvěma adventistickým rodinám obuvníků, které, aniž by to tušily, změnily běh dějin na Balkáně.

Močnik se nastěhoval k rodinám Schieferových a Banasových. Jejich tiché svědectví ho hluboce oslovilo a v březnu 1906 přijal křest. To znamenalo začátek celoživotního poslání, které formovalo adventistickou církev v bývalé Jugoslávii.

Brzy po svém křtu se Močnik zúčastnil konference Německé unie ve Friedensau, aniž by tušil, že je prvním slovinským adventistou. Povzbuzen Johnem F. Huenergardtem, aby sloužil svému vlastnímu lidu, zapsal se do školy ve Friedensau, kde jeho vášeň pro misii rostla. Začal překládat a distribuovat materiály pro sobotní školu v srbsko-chorvatštině, čímž zasel semínka pro budoucí misijní práci.

V roce 1908 se Albinův sen stal skutečností. Po dokončení studií odjel do Chorvatska s pastorem Robertem Schillingerem. Ačkoli mu v tom bránily jazykové bariéry a právní překážky, Močnik šířil evangelium v Záhřebu a Splitu. Přestěhoval se do Sremu, který byl tehdy součástí Chorvatska, a vydal se do Srbska, kde kázal a křtil nové věřící, často za cenu uvěznění.

Navzdory opakujícím se nemocem a politickému odporu Močnik nikdy neopustil své poslání. Během první světové války snášel vojenskou službu, těžké zdravotní podmínky a zármutek z odloučení od své rostoucí rodiny. Přesto i během rekonvalescence vytvořil první adventistický zpěvník v srbsko-chorvatštině, do kterého sám složil 120 písní.

Po válce Močnik vedl úsilí o potlačení rozvratného reformního hnutí a o obnovu adventistické církve. Toto hnutí vzniklo již před první světovou válkou, kdy se mezi německými adventisty objevily rozdílné názory na vojenskou službu. Na konci první světové války se reformní hnutí objevilo také v nově vzniklém Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie), kde z 500 adventistů zůstalo v hlavní církvi pouze 120. Nakonec Albinova služba přinesla ovoce: oživil církev, vychoval nové vedoucí a v roce 1925 byl zvolen prvním předsedou Jugoslávské unijní konference.

Jako předseda dal Močnik adventistické víře veřejný hlas v nepřátelském politickém klimatu. Jeho kniha Adventismus z roku 1925 objasnila vládě církevní učení a pomohla zajistit právní uznání této denominace. Stál v čele překladatelské práce a redigoval církevní časopis Glasnik. V roce 1931 také založil v Bělehradě školu pro pastory, která byla o rok později přemístěna do Záhřebu.

Močnikův odkaz byl vybudován skrze útrapy a neochvějnou víru. Od okamžiku, kdy se rozhodl pro život na mostě v Bremerhavenu, až po své odvážné svědectví v Chorvatsku i mimo něj, se Albin Močnik stal průkopníkem naděje. Jeho příběh je svědectvím o proměňující síle evangelia a o odvaze těch, kteří jej nesou do nových končin.

Převzato z Encyklopedie adventistů sedmého dne, dostupné na encyclopedia.adventist.org

Facebook Twitter YouTube Instagram Kontakt

AdventistMission.org