Žlutý záchranný anděl

V Rakousku byla 18měsíční holčička jménem Tamia omylem zamčena v rozpáleném autě. Bez telefonu, bez peněz a bez možnosti otevřít dveře se její matka modlila – a o chvíli později nečekaně na parkoviště zajel pracovník silniční asistenční služby a dítě zachránil. Tato zkušenost posílila její víru a dnes učí děti modlitbě v adventistické škole v Bogenhofenu.

Bylo velmi horké letní odpoledne v Rakousku, když matka omylem zamkla malou Tamii v autě na parkovišti u supermarketu.

Matka nešla do supermarketu s úmyslem zamknout svou 18měsíční dceru v autě. Vyrazila s důležitým úkolem: naplnit ledničku jídlem. Na jejím nákupním seznamu byl chléb, mléko a spousta lahodné zeleniny a ovoce.

Po nákupu seděla Tamia v nákupním vozíku vedle auta, zatímco maminka nakládala nákup do kufru. Poté maminka vrátila vozík do supermarketu, vzala Tamiu do náruče a odnesla ji k autu. Otevřela zadní dveře a posadila Tamiu do dětské sedačky. K zapnutí Tamiina bezpečnostního pásu potřebovala obě ruce, a tak hodila klíče od auta na přední sedadlo.

Je možné, že při tom omylem stiskla tlačítko centrálního zamykání na klíčích. Nebo se tlačítko stisklo, když klíče dopadly na sedadlo. To nikdo neví. Když však matka zavřela zadní dveře a pokusila se otevřít přední, zjistila, že jsou zamčené všechny dveře auta. Nedokázala otevřít přední dveře. Nedokázala otevřít zadní dveře. Zamčený byl dokonce i kufr.

V tu chvíli si matka vzpomněla, že v kufru má kabelku s mobilním telefonem a penězi. V autě bylo všechno zamčené: její telefon, peníze a hlavně její malá Tamia.

Maminka běžela zpátky do supermarketu. Z paměti znala jen jedno telefonní číslo: číslo Tamiiny babičky. Zeptala se zaměstnankyně supermarketu, zda by si mohla půjčit její telefon.

Zaměstnankyně jí podala svůj mobil a matka zavolala babičce. Zoufalým hlasem jí vysvětlila situaci a požádala ji, aby zavolala otci. Možná byl někde poblíž a mohl přijít na pomoc. Babička se však brzy dozvěděla, že otec je velmi daleko.

Otec přesto chtěl pomoci, a tak zavolal asistenční službu. Ta mu však sdělila, že než někdo dorazí, potrvá to více než hodinu.

Maminka byla zdrcená. Bylo velmi horké letní odpoledne a malá Tamia v autě celá zrudla. Tamia nechápala, proč je tam takové horko a proč s ní maminka není v autě. Hlasitě brečela.

Maminka se modlila.

„Drahý Bože,“ řekla. „Nikdo mi tu nemůže pomoct. Jen Ty mi můžeš pomoct. Teď opravdu potřebuji Tvou pomoc.“

Když otevřela oči, uviděla žluté auto, jak zajíždí na parkoviště. Auta silniční asistenční služby bývají často žlutá. Někteří lidé dokonce říkají řidičům „žlutí andělé“ kvůli jejich žlutým autům.

Maminka byla velmi překvapená. Mohl by to být žlutý anděl? Podívala se pozorněji. Byl to on! Bylo to auto patřící silniční asistenční službě.

Maminka přiběhla k žlutému autu a volala: „Potřebuji naléhavou pomoc! Moje holčička je zamčená v autě!“

Z žlutého auta vyskočil muž. Vytáhl z kufru nějaké nářadí a přiběhl k nám. Během chvilky odemkl auto a osvobodil Tamiu.

Tamia měla obrovskou radost, že vidí maminku. Maminka měla obrovskou radost, že vidí Tamiu.

Pak ten muž řekl matce: „Jen jsem se tu zastavil, abych si vzal sendvič. Byl jsem zrovna na cestě pomoct někomu jinému.“

Ten muž si myslel, že jediným důvodem, proč zastavil u supermarketu, bylo to, že si chtěl dát sendvič. Ale maminka věděla své. Věděla, že ho tam poslal Bůh, aby zachránil Tamiu.

Maminka se na toho muže usmála.

„Dneska jsi opravdu žlutý anděl,“ řekla.

Děkujeme vám za vaši třináctou sobotní sbírku, známou také jako čtvrtletní sbírka na misijní projekty, která pomůže dětem v Evropě poznat Boha, který vyslyší modlitby. Matka nyní učí děti o důležitosti modlitby v Bogenhofenu, škole Církve adventistů sedmého dne, která obdržela část předchozí sbírky. Děkujeme vám za plánování štědré sbírky v tomto čtvrtletí.

Automatický systém — Misionářské příběhy