Dělat ostatním radost

Ve španělském Saguntu rádi sourozenci Pere a Anna překvapují sousedy citrony, kresbami a domácím jídlem. Když matka jejich kamaráda odjela na misijní cestu, děti celý týden vařily pro celou rodinu – a ukázaly tak, jak i malé laskavé skutky mohou v každodenním životě šířit Ježíšovu lásku.

Pere a Anna rádi připravují překvapení ve Španělsku.

Na zahradě mají velký citroník, který rodí spoustu zářivě žlutých citronů. Pere a Anna rádi sbírají plody a dávají je do malých sáčků. Ty pak rozdávají sousedům jako překvapivé dárky.

Sousedé mají z těchto dárků vždy radost a jsou za ně vděční. Někdy na oplátku dají Pereovi a Anně malé dárečky. I děti mají z těchto dárků radost.

Pere a Anna také rádi kreslí. Kdykoli má někdo narozeniny, rádi nakreslí obrázky a darují je jako dárek. Lidé, kteří obrázky dostanou, jsou vždy nadšení.

Otec a matka povzbuzují Pereho a Annu, aby hledali způsoby, jak udělat radost ostatním lidem. Říkají jim, že právě tak mohou sdílet Ježíšovu lásku. Pere a Anna si proto z toho udělali takovou hru – snaží se najít způsoby, jak někomu zpříjemnit den.

Jednoho nedělního rána se Pere a Anna dozvěděli, že jejich třináctiletý kamarád Leo zůstal doma bez maminky. Ta byla lékařka a odjela na misijní cestu, takže Leo a jeho otec si museli celý týden vařit jídlo sami.

Pere a Anna si řekli, že pro chlapce a muže musí být těžké vařit sedm dní v kuse. Chtěli pomoci, a tak řekli mamince: „Pojďme něco uvařit!“

Brzy byli Pere a Anna zaneprázdněni v kuchyni přípravou domácího chleba a tortilly de patata, tradiční španělské omelety s bramborami.

Děti rozbíjely vejce, zatímco maminka smažila brambory na pánvi, dokud nezměkly. Potom brambory přelila do mísy s vejci, vše promíchala a směs znovu nalila na pánev, aby se uvařila.

Poté se děti pustily do chleba. Odměřily mouku, vodu, droždí a další přísady, nasypaly je do pekárny, stiskly tlačítko – a čekaly. Brzy z ní vyskočil velký bochník chleba.

Děti mamince pomáhaly i s přípravou dalších jídel. Když skončily, měly dost jídla na tři jídla pro Lea a jeho otce. Všechno jídlo zabalily a přiložily vzkaz: „Chceme vám pomoct a máme vás rádi.“

Pere, Anna a maminka doručili jídlo k Leovi domů právě včas na oběd ve 2 hodiny odpoledne. (Lidé ve Španělsku obvykle obědvají ve 2 hodiny.)

Děti podaly tašku s jídlem jako překvapení a maminka řekla: „Napadlo nás, že bys mohl mít hodně práce a nemít čas vařit, tak jsme ti přinesli nějaké jídlo.“

Leoovu otci se po tváři rozlil široký úsměv. Bylo to úžasné překvapení!

„Moc vám děkuji!“ zvolal.

Později matka obdržela na svém telefonu nečekanou zprávu. Byla od Leova otce. Poslal jí fotografii, na které byl spolu s Leem a vychutnávali si jídlo, které připravili Pere a Anna.

Potom dostal i otec zprávu na mobil – druhou fotku toho výjimečného jídla.

Pere a Anna pokračovali v rozvážce jídla po zbytek týdne. Každý den dostávali matka a otec nové fotografie šťastného otce a syna.

Pere se na ty fotky rád díval, protože věděl, že pomáhá svému kamarádovi a jeho otci.

Anna byla šťastná, protože Leo a jeho otec byli šťastní.

Bylo to úžasné sdílet Ježíšovu lásku tím, že jsem dělal lidem radost!

Pere a Anna chodí do školy na kampusu, který obdržel část předchozího příspěvku z „Třinácté sobotní sbírky“, známé také jako „Čtvrtletní sbírka na misijní projekty“. Areál zahrnuje základní školu, střední školu a vysokou školu Církve adventistů sedmého dne ve španělském Saguntu. Obětina za toto čtvrtletí pomůže více lidem ve Španělsku a dalších zemích v rámci Interevropské divize poznat Ježíše. Děkujeme vám za plánování štědré obětiny.

Automatický systém — Misionářské příběhy